Jsme pacienti? Spíš zákazníci (rozhovor s Tomášem Kašparem)

Tomáš Kašpar vydal knihu Nespěchejte do rakve, v níž chce odkrýt tajemství, jak se "z lidí dělají pacienti, aby farmakoprůmysl měl zákazníky". Píše, o čem podle něj mnozí lékaři nemají ani potuchy a komu slepě věří?

Sotva útlou knihu vezmete do ruky, vypadne z ní samolepka "Chlor ve vodě zabíjí!" Hradecký autor Tomáš Kašpar svou prvotinu nazval Nespěchejme do rakve a po vzoru tabákových firem na obálku přidal "varování": Pozor, informace obsažené v této knížce vám mohou zachránit život.

Tomáš Kašpar nechce dávat průchod spikleneckým teoriím, jen věcně skládá informace o všem, co může škodit lidskému zdraví. Podle něj v tom má prsty i farmakologický a potravinářský průmysl, tedy chemické léky a chemizované potraviny. A nikdo o tom moc nechce mluvit.

"Otázky zdravého životního stylu jsou mé hobby. Dlouhá léta jsem shromažďoval informace, ke kterým jsem se dostal. Zároveň jsem důvěřoval moderní medicíně. První rozčarování přišlo po roce 1993, kdy jsem se dozvěděl o vědeckých objevech docenta Ivana Dolejšího ohledně rakoviny a o ignoraci a zatajování jeho objevů ze strany zdravotnictví. Od té doby jsem začal být opatrný. Zkoumal jsem, kde je pravda, porovnával informace, hledal souvislosti a najednou jsem objevil, že mnoho věcí je jinak, než se tvrdí," říká autor knihy.

- Máte s tím i osobní zkušenost?
Ano, sám jsem se stal názornou ukázkou. Celý život jsem se snažil žít zdravě, jsem abstinent a nekuřák, a přesto mne potkaly civilizační choroby, alergie, ekzémy, zvětšená prostata, které jsou podle lékařů nevyléčitelné. A našel jsem cestu jak se uzdravit. Jedna z věcí, které nesnáším ze všeho nejvíce, je, když se lidem lže. Proto jsem chtěl vše, co jsem objevil, zveřejnit. Pro knihu jsem se rozhodl proto, že mi to umožnilo poskládat všechny poznatky do přehledných souvislostí, jaké jsem ještě v žádné publikaci nenašel.

- V úvodu knihy tvrdíte, že někdo s námi hraje špinavou hru. Kdo?
Doslova šokujícím zjištěním pro mě bylo, že existuje vědecký obor zkoumající jak vyrobit drogovou závislost. A že to neslouží drogovým dealerům, ale potravinářským gigantům. Že je někdo schopen použít magnetickou rezonanci, aby zjistil jak vytvořit kombinaci potravin, která vyvolá v mozku stejnou reakci jako kokain. Epidemie obezity není náhoda - jde o vyvolanou závislost na potravinách. Druhým dechberoucím objevem bylo, že farmaceutický průmysl ve skutečnosti nemá zájem na uzdravení lidí, ale na jejich doživotním léčení a že mnozí lékaři o tom nemají ani potuchy a slepě jim věří. Dnes došlo ke spojení těchto dvou odvětví. Potravinářský průmysl vyrábí pacienty a farmaceutický průmysl si je pěstuje a udržuje až do smrti. A my to financujeme. Dělá to triliony dolarů každý rok. Je to "nemocenský průmysl".

- Co nás tedy, nepočítám-li cigarety, tuky a alkohol, podle vás žene do rakve?
Mohl bych vyjmenovávat celou řadu složek, ale to není to hlavní. Nejvíce nás tam žene chemie v jídle a pití, škodlivé vedlejší účinky chemických léků a chronická podvýživa - tedy umělé, mrtvé potraviny a nedostatek přírodních mikroživin v jídle. Ze všeho nejvíc je to však naše nevědomost. Když o tom nic nevíme, mohou si firmy s námi dělat, co chtějí. Mohou předstírat, že jim jde o naše dobré zdraví, a mohou nám namluvit, že nemoci jsou přirozeným projevem stárnutí. Což je strašná, ničivá lež. Zatajují se nám informace, že každý rok na důsledky vedlejších účinků léků umírá více lidí, než kolik jich zemře při autonehodách.

- Co je nejnebezpečnější?
Nejnebezpečnější je důvěřovat někomu, kdo vás chce zneužít. Ze škodlivých látek je to pak jednoznačně chlor.

- Proto jste do knihy vložil nálepku, že "chlor ve vodě zabíjí"?
Chlor v pitné vodě patří mezi zabijáky číslo jedna. V důsledku pití na to zemřelo více lidí, než kolik jich zahynulo ve všech světových válkách. Protože důsledky se projeví až po dvaceti až třiceti letech, vědcům to nedošlo. Nespojili si to. Dnes však už existují nezvratné důkazy. Darebáctví je, že se o tom nemluví, že se to ignoruje, nebo dokonce zatajuje.

- Nevěříte tedy vůbec chemii a farmakologickému průmyslu?
Všechno na světě je dvousečné. Nožem mohu ukrojit chleba, přeříznout pouta, ale také zabít. Na noži však nezáleží, ten je neutrální. Záleží na člověku, který ho drží. Stejně tak i chemie a farmakologický průmysl. Penicilin byl úžasný objev, problém však nastal ve chvíli, kdy se z toho udělal výnosný byznys a penicilin se začal zneužívat, takže dnes je kvůli tomu neúčinný. Nevěřím lidem, kteří tento průmysl ovládli. O jejich skutečných záměrech svědčí zatajování existence skutečných léků na rakovinu a možnosti řešení řady dalších nemocí, jako je AIDS. A také umlčování a dehonestování vědců a lékařů, kteří udělají objev v rozporu s tvrzením farmakologického průmyslu. Jeden člověk řekl, že chceš-li poznat pravdu, sleduj cestu peněz -tedy odkud, kam a proč tečou.

- Vraťme se ještě k vašemu tvrzení, že některé potraviny bývají návykové?
Myslím, že nejlépe to odhalil Michael Moss v knize Sůl, cukr a tuk aneb Jak nás velcí potravinoví giganti učí závislosti. Návykovost je dvojího druhu. Ta první je chuťová, prožitková. Jde o vyvolání pocitu vrcholu blaha. Chemici přišli na to, že nejlépe toho lze dosáhnout chemickou úpravou a správným dávkováním cukru, tuku a soli. Důsledkem je to, že jak začnete jíst, nedokážete přestat. Týká se to čokolády, sušenek, slaných oříšků, brambůrků. Ta druhá je fyzická. Například v důsledku nadměrné konzumace cukru dojde ke změně naší střevní mikroflóry, přemnožení kvasinek, které cukr proměňují na alkohol. A z vás se stane alkoholik, aniž byste vypil jediné deci. To se stalo i mně, abstinentovi.

- Nehrozí člověku, který se bude řídit vaší knihou, totální askeze?
To je častá a pochopitelná obava, zároveň je to i zábavná otázka. Pro dnešní výrobce potravin nic nechutná správně. Jahody nejsou dost jahodové, citron dost citronový, chleba dost chlebový, čokoláda čokoládová. A tak do všeho přidávají umělá, chemická aromata a příchutě. A také zvýrazňovače chutí. Takže my jsme už tak zblbli naše chuťové buňky, že když tam ta chemie není, máme pocit, že je jídlo bez chuti. Kouzlo je však v jediné věci: chvíli vydržet. Náš jazyk se brzy vzpamatuje a za chvíli objevíme, že přirozené potraviny mají tolik krásných chutí samy o sobě, že žádná dochucovadla nepotřebujeme.

- A co omezení nebo vyřazení některých jídel?
Lidé mají obavu, že budou mít malý výběr a jednotvárnou stravu. To je samozřejmě mýtus a týká se pouze lidí, kteří neumí vařit a jejichž stravování se skládá z průmyslových polotovarů nebo fast foodů. Ve skutečnosti právě oni mají jednotvárnou stravu. Pestrý jídelníček není závislý na chemii. A pokud jde o pochutiny, existuje spousta zdravých pamlsků. A jestliže jíme celý týden zdravě, tělo se bez problémů vypořádá s tím, když jednou za týden sníme něco nezdravého. Vyloženě škodlivé věci je však nutné vyřadit úplně. Když budete vědět, že se určité uzeniny vyrábějí z hnijícího a zkaženého masa a naládují se chemií, aby vás to nezabilo, a také aromaty a příchutěmi, aby to nebylo poznat, budete na ně mít chuť, i kdyby voněly sebevíc? A budete je jíst?

- Máte radu pro dlouhověkost?
Víte, lékaři tvrdí, že nám prodlužují život. Je to však většinou život v domově důchodců, odkázaný na péči druhých. Nabízejí nám delší, ale ne kvalitní život. Já radím něco jiného. Změňte kvalitu života, abyste byli zdraví, silní a vitální až do smrti. A když se vyhnete nemocem, určitě budete žít déle. I bez lékařů. K tomu patří posilování imunitního systému. Pak nejsou potřeba chemické jedy - antibiotika, udržování vysoké hladiny antioxidantů v těle. Patří k tomu udržování správného pH v těle a vyhýbání se toxickému přetížení z drog, jídla, chemie a léků.

---

FAKTA   -   Řekli o knize
Anna Strunecká, autorka knihy Doba jedová: Zajímavá a aktuální, užitečná, živě napsaná.
Tomáš Vrbica rehabilitační a sportovní lékař: Kniha dodává spoustu informací, které jsou z (ne)známého důvodu drženy pod pokličkou. Po přečtení se i mně osobně začaly spojovat zcela nové souvislosti a nápady "jak na to".
Eva Neubauerová, výživová konzultantka: Tomáš Kašpar konečně otevřel témata, o kterých se na veřejnosti příliš nemluví, a dokázal je velmi srozumitelně vyložit.

22.05.2013, Autor: Petr Mareček

Zdroj: Mladá fronta Dnes, https://www.tribune.cz/clanek/30065-jsme-pacienti-spis-zakaznici